Kdo by snad dosud pochyboval o nutnosti otevření tématu sexualita, snad jej přesvědčí nedávná příhoda mladého muže a hadice od vysavače, jíž v soukromí úklidového kumbálu nápadně dlouho nenápadně vysával "prach z tepláků" v oblasti přirození.

Po vzoru Saturninovy "Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru" jsme tedy v relaxační místnosti stacionáře zřídily na jedno dopoledne "Kancelář s průvodkyní centrem i periferiemi sexuálního života lidí s mentálním postižením." Studentka ze vzdáleného Rychnova nad Kněžnou, jíž bych touto cestou ráda pozdravila (ahoj, Ivanko) a poděkovala za poskytnuté materiály (díky, Ivanko), a kvůli níž jsme toto téma právě minulé úterý otevřely (snad ti získané informace pomohou k tvé absolventské práci, Ivanko) byla onou průvodkyní. Já dělala asistentku průvodce a poskytovala dodatečné informace.

Objekty byli nám postupně tři muži ve věku 21 až 33 let. Dva ze tří mužů věděli o sexu téměř vše potřebné. Drobné praktické nejasnosti jsme vysvětlily a statečně jsme se nevyhýbaly ani konkretizacím týkajícím se samotného aktu pohlavního styku se všemi detaily (samozřejmě srozumitelně a diskrétně). Jeden ze tří mužů si nevěděl rady s ženským a mužským pohlavním orgánem, co patří komu, a také váhal při posuzování posloupnosti při řazení obrázků (nebyl si jist, zda je nejdřív pohlavní styk nebo porod).

[Editace článku: Jitka Punnerová] Přehled návštěvnosti