Na cestu z Trutnova jsme se vydali raním vlakem. Po více jak hodinové jízdě naplněné pohodou a radostí z ubíhající cesty jsme se ocitli na hlavním hradeckém nádraží. K aquaparku jsme se z vlakového nádraží museli přiblížit městskou hromadnou dopravou, což nám (i přes velikost naší skupiny) nedělalo žádné potíže. Před aquaparkem na nás čekali ostatní členové - nám dobře známí i zatím zcela neznámí přátelé a kamarádi.

Po zakoupení vstupenek a seznámení se záludnostmi zdejších čipových šatních skříněk už nám nic nebránilo, abychom plně využili všech možností hradeckých lázní. A že se jich nabízelo opravdu mnoho. Například jízda dlouhým tobogánem, bazén s umělým vlnobitím a čtyřmetrovou hloubkou, vířivý bazén, dětský bazén s umělou říčkou, kruhový bazén s řadou perličkových lůžek, mnoho masážních trysek, chrličů a rozprašovačů. Nu prostě bylo toho spousty a opravdu jsme za dvě hodiny pobytu po bazénech ani všechny atrakce nevyzkoušeli. Největší úspěch slavil tobogán; všichni si ho osobně vyzkoušeli (i když někdy přes počáteční obavy) a určitě nelitovali. A takové umělé vlnobití (doslova jako mořské) firmy Kolben a Daněk ze třicátých let minulého století? Tak to také bylo něco.

Fakt je, že po dvou hodinách jsme z aquaparku vylezli řádně vymáchaní, ale na duchu šťastní a příjemně unavení.

No a dál to bylo rychlé - rozloučení s hradeckými a vlakem jízda nazpět do Trutnova.

Tak taková byla ta naše sportovně setkávací a trochu cestovní sobota. Dobré, co?

[Editace článku: Jitka Punnerová] Přehled návštěvnosti