Alzheimerova choroba je spjata s věkem, to znamená, že se objevuje hlavně u starších lidí a četnost jejího výskytu se zvyšuje s přibývajícím věkem. Jedná se o pomalé, progresivní, degenerativní postižení mozku, které ústí ve snížení mozkové výkonnosti a nakonec i smrt. Z pohledu lékařů je Alzheimerova choroba postižení kognitivních a adaptačních schopností, které jsou nezbytné pro úspěšný život osobní, společenský a pracovní. Demence je projevem změn v mozku a zahrnuje ztrátu paměti, změny osobnosti a zhoršení schopnosti sebeobsluhy.

První příznaky obvykle nastupují pozvolna, zpravidla to bývají výpadky paměti spojené s nedávnými událostmi. Jedinec mívá problémy s nalezením správných slov při běžné konverzaci. Obvykle se zhoršuje i pracovní výkon a nezřídka nastupují velmi zřetelné změny chování.

Při rozvoji nemoci se prohlubuje ztráta paměti. Vyskytují se i specifické problémy s řečí. Jedinec trpící Alzheimerovou chorobou mívá problémy s pojmenováním předmětů nebo s vedením smysluplné konverzace. Může také mít problémy s porozuměním instrukcím, orientací v čase, místě a přítomných osobách. Někdy se objevuje i ztráta schopnosti sebeobsluhy včetně hygienických návyků a přijímání potravy. Změny osobnosti se prohlubují a v sociálním chování se objevují příznaky podezřívavosti a vnímání klamů.

Nakonec nemoc dospěje do stádia, kdy se všechny schopnosti potřebné k samostatnému životu a člověk potřebuje komplexní péči. Toto stádium nemoci však nastupuje v různém časovém rozmezí: od osmnácti měsíců do dvaceti let.

Podle Alzhemerovy asociace (Alzheimer´s Association, www.alz.org) je Alzheimerova choroba příčinou více než 50 % demencí u dospělé populace (zbytek je způsoben cévními chorobami, mozkovými příhodami, AIDS atd.). Odhadovaný roční výskyt Alzheimerovy choroby je přibližně 2,4 ze 100 000 lidí ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti lety a u lidí starších šedesáti let je uváděna prevalence 127 jedinců ze 100 000. Odhady uvádějí, že 5 % lidí starších šedesáti let budou trpět Alzheimerovou chorobou a podíl jedinců trpících Alzheimerovou chorobou starších pětaosmdesáti let se zvýší na jednu polovinu.

U lidí s mentálním postižením s výjimkou dospělých, kteří trpí Downovým syndromem, se vyskytuje Alzheimerova choroba stejně často jako u lidí bez postižení. Obecně vzato je větší riziko vzniku choroby u lidí, kteří:

- jsou starší šedesáti let,
- mají Downův syndrom,
- utrpěli těžké či mnohočetné poranění hlavy,
- uvádějí výskyt Alzheimerovy choroby v rodině.

Celospolečenské výzkumy ukazují, že míra výskytu Alzheimerovy choroby u lidí s mentálním postižením se zdá být stejná jako u populace bez postižení (6 % lidí starších šedesáti let). Výskyt u stejně starých lidí s Downovým syndromem je ale mnohonásobně vyšší, uvádí se přibližně 60 % lidí starších čtyřiceti let a 65 % u jedinců starších šedesáti let. Odhaduje se, že např. ve Spojených státech žije přibližně 9 000 lidí s nějakou formou demence, přičemž se toto číslo během příštích dvaceti let ztrojnásobí. 60 % lidí s mentálním postižením, u kterých se objevuje demence, jsou právě lidé s Downovým syndromem.

U lidí s Downovým syndromem je tedy častější výskyt Alzheimerovy choroby. Výzkumy naznačují, že lidé s Downovým syndromem vykazují známky stárnutí mnohem dříve než lidé bez postižení, často až s dvacetiletým předstihem. První příznaky Alzheimerovy choroby se u nich začínají objevovat mezi pětačtyřiceti a pětapadesáti lety. U lidí netrpících Downovým syndromem bývá věková hranice pětašedesát let.

Téměř všichni starší lidé trpící Downovým syndromem vykazují při pitvě změny mozkové tkáně, příznačné pro Alzheimerovu chorobu. Poměr mužů a žen je stejný. Vývoj choroby u lidí s Downovým syndromem trvá v průměru osm let, což je kratší doba než u většinové populace. Lze říci, že vývoj choroby je u obou skupin shodný, pouze u lidí s Downovým syndromem je zkrácen kvůli obecně nižšímu věku, jehož se dožívají. Malá skupina lidí s Downovým syndromem je Alzheimerovou chorobou zasažena takovým způsobem, že po výskytu počátečních symptomů se stav pacienta velmi rychle zhoršuje, jedinec ztrácí schopnosti a umírá do dvou až tří let.

Příznaky Alzheimerovy choroby se u lidí trpících Downovým syndromem mohou lišit. Například v počátečním stádiu choroby není vždy patrná ztráta paměti a neprojeví se všechny symptomy příznačné pro Alzheimerovu chorobu. Obecně lze pozorovat změnu v každodenních aktivitách a mohou se objevit i záchvaty, přestože jimi jedinec předtím netrpěl. Mohou se objevit také změny kognitivních funkcí, ale nemusí být vždy zcela patrné, často kvůli celkové snížené hladině těchto funkcí.

Symptomy Alzheimerovy choroby zahrnují:

záchvaty, ačkoli se dříve nevyskytovaly,
1. změny osobnosti,
2. dlouhá období apatie a neaktivity,
3. hyperaktivní reflexy,
4. ztrátu schopností provádět každodenní činnosti,
5. zhoršení vizuální paměti,
6. ztrátu řeči,
7. dezorientacï,
8. stereotypní chování,
9. abnormální neurologické nálezy. (Janicki, Heller, Seltzer a Hogg, 1995)

Jediný správný diagnostický test Alzheimerovy choroby neexistuje. Pokud se objeví podezření, doporučuje se celková prohlídka a častější návštěvy u neurologa a psychologa, aby případně byl zachycen průběh nástupu choroby.

Konečná diagnóza může být učiněna až po pitvě. Výsledkem nesčetných testů a diagnostických procedur dnes používaných je pouze možná a pravděpodobná diagnóza Alzheimerovy choroby.

Pro její účely je nutno mít k dispozici informace o vývoji příznaků. Pravidelně by se mělo provádět celkové vyšetření, které se vždy srovnává s předcházejícím stavem. Vyšetření mají vyvrátit pochybnosti o tom, že změny jsou způsobeny jinými vlivy než Alzheimerovou chorobou, například reverzibilní formou demence. Celkové vyšetření by mělo zahrnovat:

- analýzu podrobných lékařských záznamů z minulosti,
- tělesné a neurologické vyšetření, včetně vyšetření senzomotorického systému, aby byly vyloučeny jiné či další choroby,
- "test mentálních schopností" k vyšetření orientace, pozornosti, krátkodobé paměti, schopnosti počítat, číst, psát, pojmenovávat objekty a úkony, obkreslování předlohy, opakování; nechybí ani test porozumění a rozhodování,
- psychiatrické vyšetření, aby byla vyloučena přítomnost jiných psychiatrických poruch, hlavně deprese,
- neuropsychologický test funkcí paměťových, orientačních, jazykových, intelektových a vnímání,
- obvyklé laboratorní vyšetření krve a moči, rentgen hrudníku, elektroencefalografii (EEG), elektrokardiografii (EKG) a další podle potřeby.

Studie uvádějí, že lidé s Alzheimerovou chorobou mohou i nadále žít v původním prostředí, ovšem předpokladem je odpovídající podpora a péče.
Když je podezření na Alzheimerovu chorobu klinicky potvrzené, rodina pacienta nebo pečovatel musí učinit změny v každodenním životě daného jedince. V první řadě mu je nutno zajistit pocit bezpečí, jelikož v důsledku změn, které provázejí Alzheimerovu chorobu, se stává, že to, co bývalo člověku příjemné, pro něj najednou je neznámé a nezřídka i vede k nepředvídatelným reakcím.

Uveďme si i několik rad, jak je možné pomoci lidem s Alzheimerovou chorobou i lidem, kteří se o ně starají:

1. Klaďte důraz na uchování schopností a návyků, hlavně na dodržování hygieny a na příjem potravy. Prioritou nemá být snaha naučit jedince čemukoli novému.
2. Snažte se minimalizovat změny v okolí a každodenním rytmu.
3. Snažte se co nevíce zjednodušit denní rytmus a omezit nutnost rozhodovat se, abyste předešli pocitům frustrace.
4. Zkuste být trpěliví, vyjadřujte se jasně a přesně. nemocný jedinec v první řadě potřebuje empaticky poskytovanou podporu a péči.

[Editace článku: Jitka Punnerová] Přehled návštěvnosti