Hlavní menu

Kontaktní údaje:

SPMP ČR pobočný spolek Dvůr Králové n. L.
Mgr. Jana Čudejková
Rooseveltova 315
544 01 Dvůr Králové n/Labem

email: spmp.dvurkralove@seznam.cz

Číslo bankovního účtu:
129803808/0300

Epilepsie

Lidé si většinou myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Není to tak.
Epilepsie může postihnout každého z nás ...
Epileptický záchvat může dostat každý z nás a to kdykoliv v průběhu života. Lidé si většinou myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Není to tak docela pravda, protože to je jen jeden typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů. Mohou se projevit například poruchou chování nebo záškuby na polovině těla, mohou se objevit jen jedenkrát v životě, ale mohou se vyskytovat i častěji a nepravidelně. Pak se již obvykle jedná o onemocnění epilepsií. Rád bych Vám tuto problematiku přiblížil, nastínil jak se zachovat v určitých situacích a jak nazírat na Vaše blízké, kteří tímto onemocněním trpí. A nakonec, pokud náhodou touto nemocí trpíte Vy sami, odpovědět na některé otázky, poradit čeho se vyvarovat a s čím si nedělat starosti.
Záhadná padoucnice
Epilepsie je snad stará jako lidstvo samo. Trpěli jí i mnohé známé osobnosti jako například římský Cézar nebo ruský spisovatel Dostojevskij. Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty, jejichž původ je v mozku. Může se ovšem vyskytnout i epileptický záchvat, který souvisí např. s nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených s cukrovkou) nebo v rámci cévní mozkové příhody. Záchvat může vyvolat i změna hladiny minerálů ve Vaší krvi. Pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií.
Váš mozek je nesmírně složitá struktura. Obsahuje asi tolik buněk, jako je hvězd ve vesmíru. Ty jsou mezi sebou vzájemně propojeny pomocí chemických a elektrických impulsů. K čemu tedy dochází při vzniku epileptického záchvatu? Dochází k abnormálním výbojům skupin nervových buněk, které mohou být omezeny na určitou část mozku (povrchu, který se nazývá kůra). Pak se jedná o záchvat parciální (= částečný, fokální, lokalisovaný). Pokud se abnormální elektrická aktivita rozšíří na oblast celého mozku, mluví se o záchvatech generalizovaných (= "celkových"), kam patří i "velký záchvat" (tzv. grand mal) s bezvědomím a křečemi.
Koncový mozek se skládá ze 2 polokoulí a každá z nich obsahuje 4 laloky (čelní, temenní, týlní, spánkový). Každý z těchto laloků má "na starosti" určitou funkci. Čelní lalok zodpovídá za řeč, myšlení a pohyb končetinami, spánkový za sluch, paměť, rozumění řeči, temenní za vnímání dotyků a orientaci v prostoru, týlní za zrakové vnímání. Je to samozřejmě velmi zjednodušené, ale pro naše potřeby dostačující. Vlastní nervové buňky jsou zčásti umístěny na povrchu, který se nazývá mozková kůra.
Zjednodušeně lze též říci, že podle toho, ve které části mozku se abnormální elektrická aktivita objeví, podle toho mohou vznikat dané příznaky. Například v oblasti týlního laloku se mohou před záchvatem anebo v průběhu záchvatu objevovat záblesky nebo jiné zrakové vjemy, v oblasti temenního laloku pocity brnění, v oblasti čelního laloku záškuby končetin, což souvisí s abnormální aktivitou těchto struktur v době před anebo v době záchvatu.
Zcela jistě se zeptáte, proč mají lidé epilepsii. Existují v zásadě 3 druhy epilepsie. Prvním typem je tzv. symptomatická (čili "příznaková") epilepsie. Ta má zjistitelný důvod. Může se vyvinout u lidí po úrazu hlavy, po infekci mozku, důvodem mohou být mozkové nádory nebo odchylky normálního mozku. Druhým typem je idiopatická epilepsie, kde je určitá "vrozená dispozice" trpět epilepsiím což však neznamená, že by syn epileptika musel epilepsií trpět. Třetím typem je tzv. kryptogenní epilepsie, kde je příčina zcela nejasná (možná proto, že věda ještě nepokročila tak daleko, aby je zjistila).
U koho se teda různé záchvaty projeví?
Epilepsie se nejčastěji poprvé objeví u mladých lidí do 20 let. Jedná se obvykle o případy "idiopatických epilepsií", jak bylo napsáno výše. Mohou se však objevit u dětí, kde se často mluví o tzv. "epileptických syndromech", které bývají spojeny i s celkovým zpomalením psychického a hybného vývoje u dětí.
Ve středním věku se objevují epileptické záchvaty zřídka. Pokud ano, je nutno pátrat po jejich příčině, protože naprostá většina epileptických záchvatů ve středním věku je "sekundární" čili "něčím podmíněná". Nejčastěji se jedná o alkoholiky, lidi s nepoznaným nádorem mozku,po úrazu, infekci apod. Ve stáří jsou epileptické záchvaty častější, bývají obvykle podmíněny cévními změnami mozku. Je ale nutné vyloučit například nádorové onemocnění mozku, například nezhoubný nádor mozkových plen - meningeom. Jak už jsem zmínil výše, k diagnose epilepsie je nutné opakování záchvatů a určitý další lékařský nález.
A teď už k vlastním záchvatům. První skupinou jsou tzv. celkové čili odborně řečeno "generalizované záchvaty" , kam patří grand mal čili velký. Postižený člověk může a nemusí mít tzv. auru, což je krátký několikavteřinový "zvláštní" pocit před záchvatem. Jedná o brnění, čichové či jiné vjemy. Souvisí s tím, ze které části mozku je záchvat spouštěn. Poté se obvykle ozve výkřik, člověk padá k zemi, upadá do bezvědomí jeho svaly se napínají v křeči. To trvá několik desítek sekund, než jsou křeče vystřídány záškuby končetin.
Objevuje se lapavé dýchání, pěna u úst, člověk se často pokouše, pomočí nebo pokálí. Po odeznění křečí (mozek se vyčerpá) dojde k několikaminutovému hlubokému bezvědomí, ze kterého se pacient postupně probírá k vědomí, chvíli bývá zmatený, než se probere k plnému vědomí na záchvat si však nepamatuje.
Dalšími typy generalisovaných záchvatů mohou být záchvaty obvykle u starších dětí (3-7 let) nebo dospívajících, nazývané dříve "petit mal" ("malý záchvat"). Ty se projeví zakoukáním, "chvilkovým nevnímáním", postižené dítě nereaguje ani neodpovídá. Tyto chvilkové záchvaty mohou vést k obtížím ve škole, protože dítě chvilkově nevnímá. To může být považováno mylně za nepozornost. Existují i "atonické" záchvaty (náhlá ztráta svalového napětí) vedoucí k pádu eventuálně "myoklonické" záchvaty projevující se záškubem celého těla.
Druhou skupinou jsou "záchvaty parciální" ("částečné, fokální, omezené na určitou oblast mozku"), ty jednoduché se projeví vždy podle toho, která oblast mozku je postižena. Mohou se objevit záškuby poloviny těla, pocit brnění, pocity divných vůní či zvláštní chuti v ústech. Tyto záchvaty nebývají provázeny poruchou vědomí.
Existují i psychogenní záchvaty, což jsou stavy dokonale napodobující epileptické záchvaty. Nejedná se však o epilepsii, příčina je psychická. Pacient si jich nemusí být vědom, samozřejmě se občas vyskytnou i případy simulace záchvatů z čistě účelového hlediska.
Co dělat aneb první pomoc při záchvatu
V případě tonicko-klonického neboli grand mal (generalisovaného) záchvatu v první řadě nepropadněte panice. Vypadá to hrozně! I jako lékař jsem se při prvním záchvatu "řádně zapotil" a v noci nemohl spát.
Zachovejte tedy klid, položte nemocného na bok, aby mu nezapadl jazyk, podložte pod něho něco měkkého a odstraňte z dosahu všechny předměty o které by se mohl zranit. Zbytečně s ním nehýbejte, pokud to není bezpodmínečně nutné, nesnažte se ho omezovat v pohybu, nedávejte mu nic do úst.
Po odeznění záchvatu mu odstraňte možnou překážku z úst, např. umělý chrup či potravu, snažte se zmírnit pozáchvatovou zmatenost. Pokud se jedná o první záchvat neprodleně volejte RZP. V případě ostatních záchvatů zachovejte klid a snažte se nemocného uklidnit, vyhledejte lékařské ošetření. Existuje i život ohrožující stav tzv. status epilepticus, kdy se střídá jeden záchvat za druhým. Pak je nutno neprodleně přivolat lékařskou pomoc a nemocného hospitalisovat (sledovat a léčit v nemocnici).
Jak lékař pozná, že mám epilepsii?
Pokud se jedná o první tonicko-klonický (grand mal generalisovaný záchvat), bývá často přivolána RZP, a tak se pacient dostává přímo na neurologické oddělení, kde je následně vyšetřen a je-li třeba, pak i léčen. Pokud se náhodou u Vás nebo u Vašich blízkých vyskytnou nejasné příčiny bezvědomí, navštívíte praktického lékaře, který Vás odešle k neurologovi.
Ten Vás bude podrobně zpovídat, jak se všechno přihodilo. Potom Vás proklepe kladívkem, vyšetří Vás od hlavy k patě a rozhodne o dalších vyšetřeních, mezi které obvykle patří odběr krve a dále elektroencefalografické vyšetření (EEG) . To je metoda, která snímá elektickou aktivitu Vašeho mozku pomocí nalepených elektrod nebo zvláštní čepice.
Dále se provádí vyšetření počítačovou tomografií (CT) mozku.Velmi často následuje ještě vyšetření nukleární magnetickou resonancí (NMR) . Podle výsledků se dále provádí interní a EKG vyšetření, zvláště jedná-li se o krátký stav bezvědomí, který bývá často způsoben nepravidelností srdeční činnosti. Internista často doplní ještě tzv. EKG-Holter.
Není-li pořád jasné, co Vám ve skutečnosti je, může se přistoupit i ke zvláštním vyšetřením. Těmi mohou být například video EEG monitorování. Je současný záznam EEG a videa (zobrazení záchvatu) na specialisovaném klinickém pracovišti, kde strávíte minimálně 24 hodin ve vyhrazené místnosti.
Diagnóza epilepsie může být stanovena až na podkladě nezvratných důkazů, že se jedná o opakované záchvaty, jejichž příčina je v mozku. To může někdy trvat týdny, měsíce i roky. K diagnóze pomáhají výše uvedená vyšetření. Pokud se jedná jen o ojedinělý záchvat (nejčastěji tonicko-klonický, grand mal), nezačíná se léčit antiepileptiky, pokud pro to není jasný důvod. Navíc jedná-li se o nejasný stav bezvědomí, vůbec se o epilepsii jednat nemusí. Může to být důsledek paniky, migrény či srdečního záchvatu. Epilepsií též nejsou febrilní křeče v dětství (křečové záchvaty dětí při horečce), i když mohou znamenat vyšší riziko vzniku epilepsie.
A co dál, jak léčit?
Po prvním záchvatu není léčba obvykle nutná, vhodné je dodržení režimu, který je uveden níže. Při opakování nebo dle úvahy lékaře je nutné užívat léky tzv. antiepileptika. Jedná se o preparáty bránící vzniku abnormální elektrické aktivity. Záleží též na příčině. Existuje celá řada medikamentů, které jsou indikovány lékařem podle druhu záchvatu, četnosti a nežádoucích účinků.
Pro laika je nutné si uvědomit několik základních pravidel. Antiepileptika je nutné užívat pravidelně, pokud možno ve stejnou hodinu, protože lék udržuje v krvi určitou stabilní hladinu. Náhlé vysazení léčby může záchvat naopak vyprovokovat. Je nutno sledovat nežádoucí účinky a hlásit je lékaři. U některých antiepileptik je třeba sledovat i určité biochemické parametry nebo sledovat hodnotu v krvi (odběr krve). Nutné je též hlásit možné těhotenství, případně před plánovaným těhotenstvím lékaře upozornit (většina antiepileptik se nesmí v těhotenství podávat pro riziko postižení plodu).
Další možností při nezvládnutelných a opakovaných epileptických záchvatech je možné zvážit některou z neurochirurgických intervencí. Toto však bývá vázáno na podrobné vyšetření na specialisovaném pracovišti s následnou rozvahou, avšak až tehdy, selže-li klasická léčba.
Můžu se nějak chránit?
Pokud jste léčený epileptik je nutné:
  • Absolutně abstinovat (nepít alkohol). U stabilizovaných epileptiků lze výjimečně povolit např. jedno malé pivo.
  • Dodržovat pravidelný režim.
  • Brát pravidelně léky.
  • Nesmíte pracovat ve výškách, ve směnném provozu či u rotačních strojů.
  • Nesmíte řídit motorové vozidlo (pro povolení řízení osobního motorového vozidla existují zvláštní nařízení, základem je disciplinovaná a spolupracující osobnost, u léčeného epileptika minimálně 2 roky bez záchvatu).
  • Vhodné je vyvarovat se i některých dráždivých látek jako např. yzop, rozmarýn, fenykl, šalvěj.
Máte riziko epilepsie?
Pokud máte v rodině epileptika, pak je Vaše riziko vyšší- Neznamená to však, že musíte onemocnět. Ve středním věku může epilepsie vzniknout při alkoholismu. Jinak nelze riziko předvídat. Pokud máte dispozice, může u Vás epileptický záchvat vyvolat nedostatek spánku, požití většího množství alkoholu, pohled do blikajícího světla apod.
Časté otázky