Hlavní menu

Kontaktní údaje:

SPMP ČR pobočný spolek Dvůr Králové n. L.
Mgr. Jana Čudejková
Rooseveltova 315
544 01 Dvůr Králové n/Labem

email: spmp.dvurkralove@seznam.cz

Číslo bankovního účtu:
129803808/0300

Zápis z konference na téma: Láska, touha a sexualita (Sozialakademie Silberbach)konané dne 20.-22.11.2007

Vstřícný přístup k sexualitě... Ale jak na to?
Přednášející: Ralf Specht, diplomovaný pedagog-sexuolog, docent při Institutu pro sexuální pedagogiku, Hamburk (institut nabízí vzdělávací kurzy v oblasti sociální pedagogiky)
Vývoj v oblasti sexuality za posledních 25 let v Německu
  • Fáze odtabuizování (od ignorace k normálnímu přístupu)
    • Lidé s mentálním postižením byli vyloučeni ze společenského života, považovali se za pacienty, sexualita jim nebyla přiznávána, naopak byla považována za problém a "léčila se". Sexuální potřeby lidí s MR byly ignorovány, celkově lidé s postižením byli občany druhé kategorie. Jejich životní podmínky byly hrozné, nebyl prostor pro soukromí - společné velké ložnice).
    Skandální podmínky byly zveřejňovány, zařízení se zmenšila, v ložnicích byl menší počet lidí, zařízení se stávala kombinovanými - pro ženy i muže. Lidem s postižením začaly být přiznávány jejich potřeby. Od pacientů nastal posun ke klientům a uživatelům služeb. Otevřela se cesta do běžného života. Klienti získali přístup ke vzdělávání v oblasti sexuality, došlo k uznání práva na sex a k realizaci sexuálních potřeb.
  • Fáze profesionalizace (od řešení k integraci)
Lidé s postižením jsou uznávanými občany, nikdo je nesmí omezovat, je uznána jejich integrace do společnosti. Přiznána je nutnost podpory a asistenční péče. Byly zavedeny osobní rozpočty, klienti si sami určují, kde si nakoupí svou službu. Peníze mohou vložit i do sexuální asistence (profesionál poskytne asistenci při sexuální potřebě, kompenzuje handicap klienta). . Praxe stále ale trochu kulhá za teorií. Sexualita je téma, které nutně musí být zakotveno v koncepci zařízení. Sexualita je právem občana a práva občanů musí být naplněna.
Sexualita
Sexualita je tím, co z ní uděláme, jak ji vnímáme: drahé nebo levné zboží, způsob komunikace, zbraň k agresi, umění, odměna, nástroj manipulace, výraz vzpoury nebo náklonnosti, mystická extáze, láska, luxus, relaxace, smyslová zkušenost. Motor k rozvoji, zdroj radosti, je součástí našeho života, dodává nám sílu, vede k prožívání pocitů. Je velmi individuální. Sexualita je mnohem víc než pohlavní styk.
Předsudky, se kterými se často setkáváme ve spojitosti s lidmi s mentálním postižením
Lidé s MP jsou pudoví, mají chybějící kontrolu nad svým chováním, žijí, aniž by pořádně věděli, co dělají. Pokud by to byla pravda, museli bychom je chránit před sexualitou.
Lidí s MP jsou andělé, kteří nemají žádné sexuální potřeby.
Realita
Pravda je ale taková, že život lidí s mentálním postižením a jejich sexuální potřeby se podobají běžné populaci víc než si myslíme. Lidé s mentálním postižením nejsou ani pudoví, ani osvobozeni od pudových potřeb. Jsou si vědomi svých potřeb, ale z důvodů svého handicapu nejsou schopni je naplňovat. Potřebují větší či menší míru asistence.
U lidí s mentálním postižením je kognitivní vývoj opožděný, vyvíjí se skoky, stagnují. Tělesný a sexuální vývoj může být zcela normální. Na druhou stranu zájem o partnera se může projevit např. až ve 40 letech. Hra s výkaly může být jedinou formou sexuálního vyjádření. Lidé s mentálním postižením mají omezenou schopnost vyjádřit, vykomunikovat si uspokojení svojí sexuální potřeby, což ale neznamená, že žádné potřeby nemají.
Lidé s postižením mají stejně individuální potřeby jako populace bez postižení. Abychom ji¨m porozuměli, musíme se naučit jazyk lidí s postižením. Lidé s postižením jsou omezeni institucionální péčí, zažívají mnoho restriktivních momentů, které by pro nás byly nesnesitelné. Omezení životních podmínek je příčinou nenaplnění jejich potřeb.
Sexualita je intimní záležitostí a v instituci se životními podmínkami zveřejňuje, ruší provoz, je považována za problém. K pohlavním stykům dochází potom na nevhodných místech jako např. v dílně či skladu. Nemáme rádi nemocnice, protože tam není prostor pro intimitu.
V běžné populaci se interakcí učíme, naše sexualita se přirozeně vyvíjí. Lidé s postižením neprochází rozmanitým prostředím, chybí jim tak různé výzvy a vlivy, a získávají tak málo zkušeností. Vytváření životního rámce se tak stává problémem. Existuje právní nejistota v oblasti sexuálního života lidí s mentálním postižením, pečovatelé se proto cítí jednou nohou v kriminále. V důsledku toho cítí, že jsou za všechno odpovědní.
V zařízení by měl fungovat "sexuální poradce, důvěrník", na kterého by se mohli klienti obracet. Neměl by to být nikdo z běžného personálu. Vyřešit všechny problémy se sexualitou lidí s mentálním postižením nejde. Musí se vytvořit síť, ve které se řeší a bude řešit sexuálně praktický přístup. Musí se vytvářet lepší podmínky pro uplatnění sexuality klientů v jednotlivých zařízeních.
Teze I (výsledky diskuse)
Sexualita již není v zařízeních pro postižené tabuizovaným tématem.
Došlo ke zlepšení situace. Existují velmi progresivní zařízení, na druhé straně tmářská zařízení, ačkoliv jsou od sebe vzdálená 10 km. Měl by existovat katalog požadavků klientů na základě rozhovoru o jejich potřebách. Klienti sice mohou mluvit svobodně, ale tabu z minulosti vedou k tomu, že se na tato témata řeč nezavádí. Zároveň existují i nová tabu, témata o kterých se hovoří stále těžce (pedofilie, rodičovství lidí s mentálním postižením).
Teze II (výsledky diskuse)
Handicapování lidé to mají při seznamování a navazování partnerských vztahem mnohem těžší než lidé bez zdravotního postižení.
Překážky klade i jejich rodina. Nemají mnohdy podmínky naplnit své přání po partnerském vztahu. Problém mobility, zamilování se do nevhodného partnera. Přejí si zdravého partnera, mají nereálná očekávání o vztazích. V průběhu života se musíme naučit uvést své představy na reálnou míru. Lidé s mentálním postižením se musí naučit vystoupit ze vztahu, řešit spory, umět se přiměřeně pohádat, nemají partnerské dovednosti, trpí nadměrným strachem, že partnera ztratí. Zejména strach, že ztratí partnera, je silnější a častější u lidí s postižením než u běžné populace. V Německu existují agentury pro navázání partnerských vztahů lidí s MP.
Teze III (výsledky diskuse)
Lidé s handicapem jsou dnes v otázkách sexuality dobře informováni, alespoň mnohem lépe, než jak tomu bylo před 15 lety. Situace je celkově lepší než před 15 lety, ale stále není uspokojivá. Ve vzdělávání personálu toto téma není příliš frekventované. Personál má často strach z tohoto tématu. V Německu má každý občan právo na možnost osvěty.
Horké kaše sexuality - Maria Gies, pedagožka, vyučuje sexuální výchovu
Při výuce lidí s mentálním postižením je nutné používat jednoduchý jazyk, vizualizovat informace. Speciálně vyškolení asistenti v zařízeních poskytují osvětu. Personálu má být umožněn prostor se vzdělávat, nutné jsou osvětové materiály, zapojení médií. V zařízení by měl existovat prostor pro diskusi, zodpovězení dotazů, možnost společných akcí, kde se mohou lidé s postižením seznámit. Nesmíme zapomínat ani na učení technik sexuálního styku. Probírat je nutné příjemné i nepříjemné stránky sexuality, zdůrazňujeme nutnost vyváženosti v přístupu a vzdělávání.
  • Přání mít děti a rodičovství je novodobým tabu.
    • Výzkum v Německu (1000 rodičů s mentálním postižením a 1300 děti). Některé děti vnímaly postižení rodičů a své dětství spíše pozitivně, jiné velmi jasně negativně. Většinou byly děti nepostižené, retardace byla zjištěna jen v sociálním vývoji. Krize děti vnímaly různým způsobem. Lidé s postižením si mohou přát děti, což ještě neznamená, že se stanou rodiči. Není vhodné se poměrně často deklarovaného přání klientů děsit a stavět se k tomu negativně. Je zajímavé, že většina dětí rodičů s MP nebyla plánována, ale byla počata následkem nedostatečné informovanosti nebo jako následek sexuálního zneužití nebo násilí.
  • Výběr vhodné antikoncepce.
    • Neužívat antikoncepci plošně jako prevenci, ale cíleně.
  • Homosexualita
    • Začínají vznikat "coming out" skupiny s homosexuální orientací pro lidi s mentálním postižením. Často rodina či personál nepřijímá a odmítá homosexualitu dítěte, ztěžuje "come out". Přetrvává tabuizování homosexuality. Je zapotřebí akceptovat a umožnit homosexuální styk. Je nutné odlišit homosexuální chování v zařízeních, kde je nedostatek kontaktů s druhým pohlavím.
  • Pornografický materiál v zařízení
    • Nutné zajistit soukromí k prohlížení. Zajistit, aby nebyl materiál přístupný dětem a mladistvým. Doporučuje se předvýběr materiálu. Osvěta a edukace v oblasti materiálu, vysvětlení reality a nevhodnosti některých postupů, které jsou v pornografickém materiálu prezentovány.
  • Sexuální asistence
Není přesně definováno, co to je - zda sexuální asistent jen pomáhá k uskutečnění styku či uspokojení, či poskytuje uspokojení (sexuální služby prostitutkou), odlišná je i role sexuálního pedagoga.
Sexuální asistenci by měl poskytovat člověk vně zařízení, ne personál v přímé péči (každý má jinou potřebu intimity, musí si zvolit dobrovolně tuto práci, není možné nikoho do této práce nutit). Důležitá je vnitřní kongruence s postupem a konzistence v přístupu personálu.
Personál by měl hledat cesty, jak pomoci klientům sexuální potřeby naplnit.
Je velmi tenká hranice mezi sexuálním zneužíváním a poskytováním služby. Tento problém by neměl vést k preventivnímu vyhnutí se řešení potřeby klienta. Nutná je vysoká profesionalizace v přístupu, jasné a konkrétní definice, kompetence a postupy, pečlivá dokumentace. Týmová spolupráce, společný návrh postupu.

http://www.autismus.cz/novinky-o-autismu/zapis-z-konference-v-ze-dne-21.-23.11.2007-na-tema-sexualita-a-post-2.html

SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY

[Články - kompletní informace]
Zveřejněno 21.07.2008 v 08:26 hodin