Počet pracujících autistů lze spočítat na prstech jedné ruky. Dětem s autismem stát již deset let zaručuje školní docházku, zaměstnanci speciálních škol se ale v souvislosti s možností zaměstnání obávají o další osud svých žáků. První autisté opouštějí speciální třídy s jejich dalším umístěním už začíná být problém. "Po desetiletém vývoji systematické, odborné péče o autisty, bijí zvony na poplach. Stát zajistil povinnou školní docházku a řekl tedy A, ale už neřekl B," stěžuje si psycholožka ze speciální školy v Praze v Chotouňské ulici Olga Opekarová, že žáci mají při hledání zaměstnání ztížené podmínky.

"Po ukončení naší školy ještě děti pokračují ve vzdělávání. Zatím se nám všechny odcházející podařilo umístit v praktických školách nebo učilištích. Jeden náš bývalý žák se teď učí keramikem v učilišti ve speciálním učilišti Klárova ústavu. Ale co se týká starších lidí s autismem, ti vůbec žádnou šanci na zaměstnávání nemají," říká ředitel speciální školy v Chotouňské Josef Novotný, který v Chotouňské připravuje také "nástavbovou" praktickou školu. "Ještě budeme muset v souladu se změnou školského zákona vytvořit nový vzdělávací program a také bude záležet na tom, zda budeme mít pro třídu dostatek prostoru. Ale stále je to jen prodloužení školní docházky, děti budou sice více manuálně pracovat, ale jejich pracovní uplatnění to nevyřeší," dodává J. Novotný. Miroslava Jelínková ze sdružení Autistik připomíná, že nedostatek pracovních příležitostí znamená pro autistu významné zhoršení jeho stavu: "Po skončení učiliště, kterých je v ČR pro tyto děti velmi málo, a nebo už po skončení povinné školní docházky, dají rodiče autistické dítě do ústavu, protože se o ně nemohou starat. To je pro dítě katastrofa. Nebo je rodiče nechají doma, což je také špatné. Autismus je totiž natolik závažné a komplexní postižení, že ho rodina nemůže sama zvládnout. Takže dítě s autismem deset let navštěvuje "auti" třídy, dostane se mu odborného vzdělání, ale protože není návaznost, tak se děti samozřejmě dostanou na mnohem nižší úroveň a pokud se ve správném vzdělávání nepokračuje, nastává regrese."

Autisté mohou v současnosti pracovat společně s osobami s jiným mentálním postižením v chráněných dílnách. Počet samostatných dílen je ale značně omezený a i když jsou jejich zřizovatelé podle MPSV výrazně motivováni, ve skutečnosti mají zaměstnavatelé tendenci tuto myšlenku opouštět.

Chráněné dílny ale celkem fungují při ústavech sociální péče, stacionářích a jiných zařízeních internátního typu. Jak ale J. Novotný připomíná, zde nejde o pracovní poměr. V tomto ohledu navíc stát paradoxně podporuje pracovní rehabilitaci v ústavní péči, ale autistům v rodinách možnost zaměstnání neumožňuje.

"Pracovní příležitosti si stát prioritně ošetřil pouze v ústavech, což je diskriminující. Měl by poskytnout stejnou šanci i autistům, kteří mohou a chtějí zůstat v rodině. Velice užitečná je v tomto ohledu práce rodičů a jejich sdružení, ale i oni si často stěžují na malou oporu státu. Navíc všichni rodiče v ČR nejsou dobrými manažery, organizátory a dobře situovanými spoluobčany. Je spousta kontraindikací, které jim neumožňují sdružovat se, nebo vůbec nemají informace a možnost se k nim dostat, například když žijí na venkově," připomíná O. Opekarová.

Nedostatek podpory pociťuje také sdružení Autistik, které zakoupilo a přeložilo speciální testy pro zaměstnávání osob s postižením. Testy AAPEP (adolescents and adults psycho educational profile) přesně určí na jakou práci by se klient hodil, jaké má pracovní dovednosti. Zároveň určuje i pracovní chování klienta - zda může pracovat v kolektivu, jestli je schopen pracovat samostatně nebo potřebuje asistenta, test určí, jestli klient vydrží pracovat čtyři, šest nebo osm hodin. Dále stanovuje míru nezávislých funkcí - jestli může daný člověk s postižením sám cestovat MHD, zda umí zacházet s penězi, nebo je schopen dodržovat v práci bezpečností předpisy. "Není nikdo, kdo by testy vydal. Jednání na MPSV jdou do ztracena a přitom by řada lidí ráda měla takový nástroj k dispozici. Prostě není ochota a zájem a tak hledáme vydavatele, který by testy sponzorsky vydal," říká Jelínková.

Vláda letos schválila Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004 až 2006, který bojuje proti sociálnímu vyloučení. ČR se v něm mimo jiné zavazuje, že bude pomáhat nejvíce zranitelným, předcházet rizikům sociálního vyloučení a usnadňovat účast na zaměstnání.

Podpora zaměstnanosti je totiž všeobecně považována za nejlepší ochranu právě před sociálním vyloučením.Akční plán ale zatím autistům příliš pozitivních změn nepřinesl. V praxi je jejich zaměstnanost velký oříšek, který vyplývá z povahy tohoto postižení. Autisté totiž nedokáží spolupracovat s ostatními lidmi, většinou nejsou schopni respektovat pracovní ani sociální hierarchii. V běžném zaměstnaneckém poměru se pak mohou jevit jako konfliktní (nejsou sociálně citliví) nebo málo pracovití, když nedokáží odevzdat hotovou práci a přihlásit se o další.

"Musí existovat osoba, která je vede, poskytuje jim dostatečné informace a pomáhá jim překlenout změny. Autista totiž pracuje ve svém stereotypu a kvůli nepatrným změnám není schopen v práci pokračovat," popisuje J. Novotný. U osob, které mají autismus kombinovaný s mentálním postižením se podle jeho zkušeností často objevuje až precizní manuální zručnost, někdy mají výrazně vyvinutou jemnou motoriku. Mohou pracovat s texitíliemi, v košíkářství, keramikou apod.

Ještě složitější je ale zaměstnání vysokofunkčních autistů. "O pracovním uplatnění lidí s tímto typem autismu víme nejméně. Osoby s Aspergerovým syndromem nemusí mít postiženou mentální složku, ale stále mají pořád postiženou sociální adaptaci. V sociálních vazbách je sice z jejich strany jistá dohodnutelnost, ale kdokoli s nimi komunikuje, musí mít na zřeteli typ jejich postižení. Jejich zaměstnatelnost bývá velmi problematická, u dospělých registrujeme značnou fluktuaci, často změnu deseti zaměstnavatelů ve velice krátkém čase," říká O. Opekarová.

Protože se autismus začal pečlivě diagnostikovat až v devadesátých letech, stačil zatím stát propracovat jen složku vzdělávání dětí. Dospělí autisté žijí v řadě případů s nesprávnou diagnózou a jejich pracovní podpora je minimální.

MPSV prostřednictvím tiskové mluvčí Kateřiny Beránkové k problematice dospělých autistů pouze sdělilo, že o jejich zaměstnávání pečuje zákon o zaměstnanosti (435/2004). Podle zákona zajišťují pracovní rehabilitaci (poradenskou činnost, teoretickou a praktickou přípravu, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání) úřady práce. Zda resort do budoucna počítá s pracovní asistencí speciálně pro osoby s autismem K. Beránková neuvedla. MPSV ale dotuje tzv. podporované zaměstnání, které v ČR realizují nestátní neziskové organizace.

Výhradně zde jsou také zaměstnáni pracovní asistenti, kteří se pro osobu s postižením snaží uzavřít pracovně právní vztah se zaměstnavatelem, pomáhají zdokonalovat dovedností žadatelů o práci a po tříleté době "pracovního dohledu" hledají na pracovišti osobu, která by vytvářela postiženému přirozenou podporu. "Přijmout autistu do běžného zaměstnaneckého poměru není jednoduché a firma na to musí být připravena. Nestačí jen zvolit osobu, která bude tolerovat něčí zvláštnosti. Takový člověk musí mít minimálně potřebnou vědomost o způsobu komunikace, péče a vedení těchto lidí," připomíná O. Opekarová.

Uplatnění na běžném trhu práce nabízí také občanské sdružení Rytmus, které v současné době pomáhá najít práci třem lidem s autismem, kteří jsou zatím v přípravné fázi zaměstnávání. "U každého z nich se snažíme o individuální přístup.

Poskytujeme jim asistenci, mluvíme se zaměstnavatelem, mezi spolupracovníky se snažíme na jít přirozenou podporu. Pokud nastanou chyby v komunikaci, snažíme s nimi cvičit, za kým mají za dané situace jít a co mají říct, nebo naopak aby například nerušili své kolegy od práce," vysvětluje vedoucí podporovaného zaměstnávání v Rytmu Martina Trampotová.

Podle M. Jelínkové lze i v širokém spektru míry postižení autismem vydělit tři základní skupiny. Menší část tvoří autisté, kteří se mohou po určité přípravě běžně integrovat do zaměstnání. Jsou schopni vystudovat střední, někdy i vysokou školu.

Problém není ve výši IQ ani v jejich schopnostech, ale v autistickém postižení komunikace a sociálních vztahů. Pokud by se je ve škole naučili respektovat, pak by mohli bez problémů vystudovat a nastoupit do zaměstnání. Nejpočetnější skupina autistů, jejichž postižení je kombinováno s mentálním, by měla pracovat v chráněných dílnách. Jelínková připouští možnost zaměstnávat zde kromě autistů i osoby s jiným postižením, ale vhodnější je podle ní model fungující i jinde ve světě, kdy je prostředí dílen a personál speciálně pro autisty.

Třetí skupinu tvoří nejhlouběji postižení, ve světě pro ně používají termín "mobilní skupiny". S celodenní dopomocí asistenta pomáhají v rámci svých domovů v kuchyni, nebo na zahradě. "První dvě skupiny by samozřejmě byly placené, protože jde o zaměstnance v normálních podnicích a nebo chráněných dílnách. Třetí skupina má spíš pracovní vyučování, nebo praktickou školu," dodává M. Jelínková.

Kromě chráněných dílen a práci v běžném prostředí se v zahraničí prosadil také model velkého "chráněného" podniku, kde pracují osoby s různým typem postižení, mezi nimi i autisté.

"Okouzlilo mě zařízení v Německu, kde je vytvořen celý kampus pro lidi s různými typy postižení. Působí zde odborníci, jak v pracovním procesu, tak v speciálně pedagogickém vedení. Uplatní se zde mnoho profesí od mytí, čištění, úklidu, praní pracovního oblečení až k manuální činnosti při tvorbě samotných výrobků podniku. Takových zařízení je v Německu mnoho. Ve státě, který má více než deset miliónů obyvatel, nemáme ani jediný. To je z hlediska sociální politiky a poměrně dobrého rozvoje péče o osoby s postižením seriózní problém. Nechci za vznik těchto objektů lobovat, ale kromě chráněných dílen to byl zatím jediný schůdný, funkční model, který jsem viděla," říká O. Opekarová a dodává, že investice státu do takového podniku je návratná: "Mezi nepracujícími lidmi a bezdomovci, kteří mají poměrně vysoké vzdělání a přesto se nedokáží sociálně adaptovat, je mnoho našich potenciálních klientů. Jsou již starší, takže na ně systém péče v jejich dětství nedosáhl."

[Editace článku: Jitka Punnerová] Přehled návštěvnosti