Řada dětí s autismem a dalšími neuropsychickými poruchami nenavazuje oční kontakt nebo neumí jednat podle pokynů. Rodiče se proto nezřídka obávají, zda jejich dítě nemá poruchu sluchu. Většinou tomu tak není, ale pro jistotu je u dětí s autismem vhodné provést jeho kontrolu.

Jako nejúčinnější způsob zvládání problémového chování u dětí s autismem a dalšími neuropsychickými poruchami se jeví aplikovaná behaviorální analýza (ABA) v kombinaci s léky.

Programy ABA začínají vyhodnocením chování. Je důležité proto, aby zásah do chování odpovídal konkrétnímu problému. Je třeba správně vymezit čtyři okruhy:

1. Definovat problém chování v behaviorálních pojmech (pojmy popisující chování).

2. Popsat, jak často se problémové chování objevuje či jak dlouho trvá.

3. Vysledovat, co předchází danému problému.

4. Poznamenat si důsledky.

Definování problémového chování v behaviorálních pojmech znamená použít charakteristik chování, u kterých je možné změřit četnost jejich výskytu. Například uvádí-li rodič, že dítě je agresivní, nejedná se o behaviorální pojem, protože agresi není možné změřit. Naproti tomu behaviorálním pojmem je bití sourozence, jelikož je možné toto chování sledovat i zaznamenat, jak často se objevuje.

Popsat četnost výskytu či délku problémového chování znamená vymezit typické projevy chování v průběhu krátkého časového období, například počet záchvatů vzteků, které má dítě během jednoho dne, schopnost dítěte vydržet u jedné činnosti a podobně. Jakmile jsou vymezeny základní okruhy, můžeme začít zasahovat do chování a přitom pokračovat ve sledování četnosti výskytu problémového chování. Po nějaké době je vhodné porovnat četnost výskytu problémového chování oproti výchozímu stavu, abychom viděli, zda jsou zásahy do chování účinné. Neprokáže-li se jejich účinnost, je třeba zkusit jiný přístup.

Uvádění okolností předcházejících výskytu problémového chování znamená zaznamenat, co se děje bezprostředně před tím, než se problémové chování objeví. Má-li dítě záchvaty vzteku poté, co mu rodič něco odmítne, situaci odmítnutí považujeme za spouštěč problémového chování.

Dále je třeba poznamenávat si důsledky problémového chování. Vrátíme-li se k předchozímu příkladu, je důsledkem chování rodiče. Ustoupí-li a podvolí-li se přání dítěte, ústupek je důsledkem. Samozřejmě si nemůžeme nepoložit otázku, co dítě udělá příště, až rodič řekne "ne".

Dalším krokem programu ABA je zásah do chování. Problémové chování bývá spojováno s extrémy, například agresí či výbuchy hněvu. Obsahuje však i "nedostatky chování", tj. nedostatek pozornosti, nerespektování pokynů; selektivní mutismus; chybějící dovednosti přiměřené věku, jako jsou hygienické návyky, schopnost se oblékat, samostatně se najíst; dále poruchy napodobování; problémy s motivací, plachost, neschopnost spolupracovat při hrách, depresi, omezenou činorodost, uzavření se do sebe.

Příklady extrémů v chování jsou nepřiměřený pláč, hyperaktivita, stereotypní pohyby či ritualizované jednání (kývavé pohyby), sebezraňující jednání (bouchání hlavou), tiky, fobie, lhaní a krádeže.

Obecně můžeme říci, že při výskytu extrémního chování se snažíme vymyslet účinný zásah, aby extrémů ubylo. Naopak jde-li o nedostatek chování, usilujeme o nalezení účinné intervence, která by vhodné chování pomohla rozvíjet. Jestliže tedy dítě pláče, aby dostalo, co chce, mohli bychom použít program ABA k tomu, abychom dítěti dali to, co chce, použije-li "vhodný způsob komunikace". Jestliže se vhodné chování neobjevuje dostatečně často, je nutné usilovat o zvýšení jeho četnosti. V obou případech se vhodného chování dosahuje učením.

Posledním krokem programu ABA je posílení změn v chování. Jakmile se nám podaří úspěšně zasáhnout a změnit chování dítěte, je nutné sledovat, zda je změna trvalá a zda ji dítě umí aplikovat i v jiných situacích. Používají-li se k posílení správného chování materiální odměny, například sladkosti či dárky, je zapotřebí tyto odměny postupně odstraňovat a snažit se využívat spíše přirozenější prostředky, například pochvalu.

Autor: Gary Brown, Ph. D


Zdroj: publikováno s laskavým svolením autora z webu ABA 4 Autism.com, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad Marie Nováková, korektury Dagmar Brejlová, redakční spolupráce Hilary St.Jonn

[Editace článku: Jitka Punnerová] Přehled návštěvnosti