Hodnocení stupně závislosti u osoby s mentálním postižením (informace Ministerstva práce a sociálních věcí).
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v ustanovení § 25 odst. 3 uvádí, že při posuzování stupně závislosti vychází úřad práce ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčního vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Při sociálním šetření, prováděném podle ustanovení § 25 odst. 1 zákona se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Při hodnocení úkonů péče o vlastní osobu a úkonů soběstačnosti, uvedených v ustanovení § 9 odst.1 a 2 zákona, se hodnotí dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že posouzení stupně závislosti je komplexní děj, při kterém je třeba posoudit všechny předepsané skutečnosti. Pro stanovení stupně závislosti bude rozhodná tíže mentálního a psychického postižení, stejně jako skutečnost, kolik z předepsaných 36 úkonů je posuzovaná osoba schopna zvládat. Z modelového testování, prováděného na MPSV při přípravě zákona, však osoby s mentálním postižením, podle tíže jejich postižení a osvojených sociálních dovedností odpovídaly zpravidla stupni závislosti II až III, osoby s hlubokou mentální retardací i stupni IV.
Podle ustanovení § 9 odst. 5 prováděcí právní předpis, který MPSV připravilo, stanoví bližší vymezení úkonů a způsob jejich hodnocení.
Diskusní fórum čtenářů
(prozatím 1 názor)
SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY
Zveřejněno 09.07.2007 v 17:31 hodin