Velikonoce jsou církevním svátkem, který se stal státním svátkem České republiky. Připadají na Boží hod, který je vyvrcholením Pašijového týdne zakončujícího čtyřicetidenní půst.

Datum konání Velikonoc je stanoveno na první neděli po prvním jarním úplňku.
Původně byl tento den spojen se svěcením velikonočních pokrmů - beránků, bochníků, mazanců, a dalších potravin, které ani dnes nesmí chybět na velikonočním stole. Podle lidové tradice kousek svěceného mazance, vejce a vína odnášeli hospodáři na zahradu, na pole a do studny, aby měli hojnost ovoce, obilí a vždy dobrou vodu. Dnes je svěcení velikonočních pokrmů součástí církevních oslav velikonočních svátků.

Velikonočnímu pondělí předchází Pašiový týden, jehož jednotlivé dny mají své názvy - Popeleční středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Velikonoční neděle. V některých obcích se udržuje tradice "hrkání", kdy mládež obchází vesnici a 3x denně pomocí hrkačů a klepačů nahrazuje hvuk kostelních zvonů které "odletěly do Říma". Na Bílou sobotu pak obchází vesnici s Jidášem a za zpěvu pístě "O milý Jidáši, cos to učinil" dostávají výslužku ve formě vajec, sladkostí a jiných dobrot svátečního velikonočního stolu. Na Velikonoční pondělí chodí koledníci koledovat po okolí s pomlázkami, které tvoří symbol jara a života a musejí též symbolicky vyšlehat děvčata, která jim jako odměnu za koledu dávají obarvená, nebo zdobená vejce a stužky na pomlázku. V některých místech se navíc dodržuje tradice polévání studenu vodou, nebo voňavkami.

Na Škaredou (Popeleční) středu se vařila jenom čočka, na Zelený čtvrtek čočková polévka a kyselá omáčka a v ní nakrájená vejce a na Velký pátek si hospodář vzal kousek chleba a sýru. V tento den se nerozdělával ani oheň, chodilo se do kostela, nesmělo se ani orat, čeládka dostávala brambory s mlékem, ale nemaštěné, nebo polévku s chlebem. Chléb se ale nesměl tento den péci. Pekl se až na Bílou sobotu.

Na Květnou neděli, která předchází před pašijovým týdnem se světili kočičky a v některých místech, jako třeba v Podkrkonoší se pekly "ptáčky", t.j. pečivo z kynutého těsta. Pramínek těsta se sváže do uzlíku, kratší konec se stlačí na hlavičku, místo oka se dá rozinka, delší konec se nařízne jako ocásek. Toto pečivo mělo symboliku stěhování ptactva z jižních krajin a tím i příchod jara.

Na Bílou sobotu se má jíst i hodně ovoce, aby byl člověk zdravý, pak by se mělo sníst něco zeleného, aby nebolelo v krku.

Starý zvyk, péci na Boží hod velikonoční, beránka se u nás na venkově dlouho uchovával, pokud se chovaly hojně ovce. Tehdy bylo jehněčí maso poměrně běžným pokrmem. Později se však poměry změnily, chov ovcí klesl a jehněčí maso začalo být nedostatkové. Protože se jehněčí maso stalo přepychem a lidé si chtěli beránka popřát, vypomáhali si jinak. Upekli si prostě beránka buď z kynutého nebo třeného těsta, oči nahradily rozinkami a kolem krku uvázali mašličku.

Nejvýznačnějším obřadním jídlem velikonočním i v dobách pohanských, byla a jsou doposud vejce. K vejcím se řadí celá řada pověr. Na Boží hod se má celá rodina podělit o jedno společné vajíčko. Když příslušníci rodiny během roku zabloudí a vzpomenou si s kým vajíčko pojedli, tu vyjdou z veškerého nebezpečí.

Hlavní úloha vejcím připadá na velikonoční pondělí, kdy chlapci vyhánějí, ať již mrskáním nebo poléváním z děvčat lenost. Za tuto pozornost jsou děvčaty odměňovány vejci, která se doma barví a to nejčastěji na červeno.

Jinde se zase velikonočnímu pondělí říká "červené" podle rozdávání červených vajec.

První záznamy o rozdávání červených vajec o velikonočním pondělí se dochovaly z roku 1693 od spisovatele Jiřího z Drachova. V červené barvě, barvě srdce i krve, skrývá se i symbol lásky. Proto také darovat červené vejce, bylo vlastně vyznání lásky, ale aby chlapec si byl jist láskou svého děvčete, musel jich dostat aspoň dva tucty (24 ks) a to ještě svázané v uzlíku spolu s koblihami a jiným velikonočním pečivem.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Czech.republic.cz