Diagnóza - a co dál...?
Možná čtete tyto řádky ve chvíli pro Vás neobyčejně složité - ve chvíli, kdy u Vašeho dítěte diagnostikovali některou z poruch autistického spektra nebo na ni máte sami podezření.
Snad by Vás v této souvislosti mohl oslovit náš příběh.
Náš syn Petr má šestnáct let. Jeho vývoj v raném dětství se nám jevil jako naprosto normální. Objevilo se však u něho několik zprvu nenápadných maličkostí. Až dnes víme, co ve skutečnosti signalizovaly.
Byl jakoby přemoudřelý, "malý velký", zvláštně a sám si hrál. Přestože se projevoval jako velmi inteligentní, vedl hovory "bez hlavy a paty" pronášené zvláštním tónem.
Odborníci však u něho shledali pouze lehkou mozkovou dysfunkci. S touto diagnózou jsme se bohužel na dlouhá léta spokojili. Dávala nám naději, že syn z těchto svých projevů vyroste. Léta však ubíhala a problémů přibývalo. Vyhrotily se v pubertě. Nebylo vyhnutí - museli jsme se podívat pravdě do očí. Potvrdila se skutečnost, kterou jsme již nějakou dobu tušili - Petr trpí autismem, respektive Aspergerovým syndromem.
Těžko zpětně něco vyčítat sobě nebo druhým. Přesto, dnes, už poučena, bych mnohé udělala jinak.
Nepodceňovala bych neobvyklé chování dítěte,i kdyby mělo jít o nevinné drobnosti. Nezavírala bych před podezřením oči a nedala se ukolébat názorem běžných lékařů. Diagnóza AS je relativně nová a zdaleka ne všichni jsou s ní důkladně seznámeni. I mezi odbornou veřejností přetrvávají v tomto směru některé mýty. Proto bych vyhledala přímo odborníky na autismus. Měla bych na paměti, že Aspergerův syndrom stejně jako autismus se může svými příznaky velmi lišit - Vaše dítě se zdaleka nemusí projevovat tak, jak se píše v příručkách.
Jen při včasné diagnóze se lze vyhnout všemu, co potkalo nás - rokům prožitým ve vzájemném neporozumění, sporům a zbytečným problémům ve škole. Lze se vyhnout tápání a střídání výchovných metod, z nichž žádná nezabírá.
Diagnózou jsme přišli snad jen o iluzi "normálnosti", která byla stejně jen iluzí. Získali jsme mnohem víc.
Co bude dál? Věříme, že tato diagnóza nebude pro Petra žádným cejchem, který by musel skrývat. Věříme, že naše společnost spěje k pochopení a přijetí těchto lidí. Půjdeme dál už poučeni a s vědomím, že nejsme sami.
Vítejte i Vy na této cestě. Je velmi složitá, jenže jiná ani neexistuje. Budeme s Vámi my - ostatní rodiče autistických dětí. Nemůžeme Vám vždycky pomoci, někdy ani ne poradit. Můžete se nám však alespoň svěřit. Cestou se mnohé dozvíte - o sobě, své rodině i okolí. Vaše dítě Vás mnohému naučí. Možná budete muset zapomenout na obyčejný, jednoduchý a bezstarostný život, jaký jste si kdysi plánovali. Najdete však jiné hodnoty.
K této cestě Vám přeji odhodlání, lásku, trpělivost, pevné nervy a hodně sil.
Autor: Alena Bílková, a.bilkova@volny.cz
SOUVISEJÍCÍ TISKOVÉ ZPRÁVY A ČLÁNKY
Zveřejněno 21.07.2008 v 09:56 hodin